Člověče, nezlob se, nebo hadi a žebříky: která z nich je doopravdy hra?

V polovině případů přicházejí ve stejné krabici. Stejná čtvercová deska, stejná jedna kostka, stejné čtyři barevné figurky, často vytištěné z obou stran jednoho skládacího archu. Rodiny je berou jako dvě příchutě téže věci.

Vůbec nejsou totéž a ten rozdíl se vyplatí pochopit, než si jednu vybereš ke hře s někým dalším.

Test

Tady je otázka, která je od sebe odliší: máš v kterémkoli okamžiku hry na výběr?

V hadech a žebřících ne. Hodíš a stane se přesně jedna věc. Tvoje figurka se posune o tolik polí. Když skončí na žebříku, jdeš nahoru, když skončí na hadovi, jdeš dolů. Nikdy nic nerozhoduješ. Velmi dobrý hráč a člověk, který desku nikdy neviděl, vyhrají časem stejný podíl her.

V Člověče, nezlob se ano. Hodíš a pak si vybereš, kterou ze svých čtyř figurek posuneš. Ta jediná volba, opakovaná padesátkrát za hru, je místo, kde hra žije.

Proč na tom záleží víc, než se zdá

Hra bez rozhodování není špatná hra. Je to jiný druh věci – blíž ke sledování závodu než k jeho běhu. To má skutečné využití.

• Velmi malé děti ji můžou hrát pořádně. Není tu žádná strategie, ve které by byly horší, takže pětileté dítě je skutečný soupeř i dospělému.
• Nikoho nejde vinit. Prohra nikdy není něčí vina, a to udržuje přátelskou atmosféru.
• Je krátká. Hra trvá pár minut bez času na přemýšlení.
• Hrát můžou všichni a přitom dělat něco jiného.

Hra s rozhodováním chce víc a víc i vrací. Člověče, nezlob se má chvíle, kdy vidíš správný tah a uděláš ho, a chvíle, kdy uděláš špatný a sleduješ, jak tě o jedenáct polí později stojí.

Co po tobě Člověče, nezlob se doopravdy chce

Ta volba zní jako maličkost, dokud se nepodíváš, co na ní závisí.

Osamělou figurku můžou vyhodit a poslat zpátky na start. Dvě tvoje figurky na stejném poli tvoří blokádu, kterou nikdo nepřejde. Takže každý hod je ve skutečnosti otázka rizika: posunu tuhle figurku dopředu do otevřeného prostoru, nebo se zpevním?

Častá chyba je rozmístit všechny čtyři figurky rovnoměrně po desce. Působí to jako postup na čtyřech frontách. Ve skutečnosti jsou to čtyři samostatné terče, žádný chráněný, a jediná nešťastná série všechno zničí.

Zahraj si Ludo Jim dvacet minut a ten vzorec ucítíš – hry, které prohraješ, jsou obvykle ty, kde máš figurky rozházené a žádná nekryje žádnou.

Co doopravdy dělají hadi a žebříky

Deska je navržená, i když hra sama ne. Dlouhý had nahoře existuje proto, aby vzal někoho, kdo se chystá vyhrát, a shodil ho skoro na začátek. To není náhoda rozložení, to je celý smysl hry.

Původní verze hry byly mravním poučením – žebříky byly ctnosti, hadi neřesti a poselství znělo, že jediný špatný čin smaže spoustu dobrých. Moderní deska zachovává tvar a kázání vynechává.

Když to víš, hra působí jinak. Frustrace nahoře je fungující záměr, ne nespravedlnost hry.

Snakes and Ladders Jim používá standardní desku se sto poli a s tím hadem na svém místě.

Kterou hrát

Vyber hady a žebříky, když jde o to strávit s někým čas, ne soutěžit – malé děti, hra během povídání, něco na vyplnění pěti minut.

Vyber Člověče, nezlob se, když chceš, aby výsledek něco znamenal. Čtyři dospělí, kteří hrají Člověče, nezlob se pořádně, to je skutečný souboj, a kdo za večer vyhraje nejvíc, není ten, komu nejlíp padala kostka.

Férový způsob, jak spor rozsoudit

Zahraj si tři hry od každé. U hadů a žebříků si všímej, jak často máš nad čím přemýšlet. U Člověče, nezlob se si všímej, jak často se před tahem zastavíš.

To zastavení je ten rozdíl. Všechno ostatní na obou hrách – deska, kostka, figurky – je stejný kostým přes dvě velmi rozdílné věci.